Mé dny

11. dubna Lepší už to nebude

11. dubna 2011 v 21:36 | Faith
aneb Co dělat, když máte určitý pocit, že je vše krásné ale ono to tak vůbec není. (a dát si "něco" na dobrou náladu NENÍ řešení)


Nevim, možná už to tady leží někde v nějakém zapomenutém článku ale chci piercing do nosu. A vzhledem k tomu, že nemam kdoví kolik peněz na píchnutí třeba v Hellu, tak si to necham píchnout od holek na intru. Chytré, že? (jo, to je ironie) A co má bejt.. No já vim, má rozumnější část, která vždy promluví, když ji nechci mi řiká, že jsem blbá, a že ještě budu mít infekci - ale přece jenom neříkaj mi všichni, že jsem jako dítě? Tak, když jsem tak ať dodržím svému "titulu" (nenapadlo mě jiný slovo) čest. Počkat řiká se vůbec čest? Eh, zase jsem se ztratila. Zase.
Mé problémy týkající se jednoho kluka (dále už jen "22") se nijak neřeší. Asi se zaměřim na toho druhýho (který ale neví, že vůbec žiju v tomhle vesmíru) a budu alespoň na chvíli myšlenkama jinde než u 22. (mimochodem.. to 22 je jeho určitá velikost :D)
Dnes jsme nezáživně byli s Danny na véčku, a jako vždy jsme si chvilku filozofovali a kouřili (a bohužel NEPILI..). Přemýšleli jsme o tom proč vlastně žijeme, jestli tohle všechno má nějaký hlubší smysl. A víte co? Ono nemá. Tak ať je to aspoň hustá jízda. Vždycky na véčku přemýšlíme o životě. Mohli bysme přestat, protože já si nehodlam jediný milovaný místo, v našem hlavním městě, kazit nějakejma kecama a pak se užírat, že to stejně NEZJISTÍME. A taky jsme si tam dali slib. Že náš život nebude jako životy těch lidí, co každé ráno běží jako fretky do práce a ve 2 už nadávaj, že chtěj domů. (a jsou závislý na kofeinu) NEBUDE TO TAK. SLIBUJU. (to svému internetovému deníčku - fuj, to je ale úchylný slovo)
O dějáku jsme se dívali na Občanský průkaz. Je to drsnej film. Já už ho sice viděla víkend předtim ale stejně.. Já bych v tý době žít nemohla. To už bych se radši odstřelila. Ale ne tohle. Jen né tohle.

Dávám ti spát. Se slibem.

Díky za to, že tě znám!

9. dubna 2011 v 19:45 | Faith


Neni lehký to napsat ale.. Vlastně NEJSI jediná osoba, kterou jsem si v nový škole - v novym prostředí, intr atd.- oblíbila ale jsi JEDINÁ, kdo je tak.. inspirující. Kvůli tobě znovu píšu svůj blog, na kterej jsem předtim (ikdyž já si myslim, že jsem na něj vždycky i v době svého největšího psaní, kdy mě ještě tak nějak zajímaly komentáře a oblíbenost srala) moc nemyslela. Lež. Tak jo, myslela ale nechtěla ho rozject. Ale vzhledem k tomu, že moje máti mi projíždí věci jako fízláckej pes, tak mi nic jinýho nezbejvá..
Malý emo - první, co mě napadlo, když jsem tě viděla :). Ale víš ty si fakt hodně malá... :D Za ten pul rok, co vedle tebe sedim si mě fascinovala.. a svým způsobem měnila.. Přece jenom kvůli tobě jsem se vrátila ke svým hudebním kořenům a objevila nový.. Díky tobě jsem si připadala..hm asi to slovo zní: líp. Když jsme se dohodli na tom, že si každá (no podle tebe spíš nikdy nedohodli :D) řikat něco za něco, tak tím si mi dost pomáhala. Já si uvědomila, že moje problémy v porovnáni s tvými jsou minimální ale byla jsem ráda, že jsem to někomu mohla říct. A když si mi dvakrát (ano, já to počítam :D) řekla, že mě máš fakt ráda, tak jsem na sobě nedala znát, jak moc velký je to pro mě překvapení. Nečekala jsem to ikdyž jsem se o to snažila. Jako u všech. Ale to ty víš :)

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Ty si patřila me zi ty jež jsem obdivovala, ctila a měla soucit. Obdivovala za to, jak ses dokázala s tím vším vyrovnat. Já nevím, co bych dělala na tvém místě.. Možná je to špatně, když to sem budu psát ale možná..jsem to já. Kdyby se mi zabil strejda na svátek asi bych to nevydejchala. Ani kdyby mi umřel přítel. Ani kdyby mě táta mlátil. Nevím jaká bych byla ale asi ne taková jako ty. Horší ale jen těžko říct JAK. Obdiv k tobě za tvé názory, které né každý má. Za tvou povahu :)
Ctila, protože si ve mě vždy vyvolávala takový zvláštní respekt, který se asi nedá pořádně popsat ale já ho cítila.. A ten soucit.. je na dlouho.
Byla jsem dost naštvaná, když jsem viděla, jak nám matikář vysvětluje novou látku a ty si na to srala. Byla a je to tvá věc, co budeš dělat. Ale já chtěla aby ses snažila. Aby si prolezla. Aby si to nezvdávala, ikdyž to třeba nešlo. A ty by si teď řekla: "Neřeš mě, nic o mě nevíš." - možná pravda ale víš já se vždycky starala. Přišla si mi i možná neprávem slabá. Co mi víme, co se komu v naší třídě stalo v životě, a co když to ten člověk pořád nezvdával? Co když já měla pocit, že to všechno pro tebe je jen přežívání? Něco hrozně obtěžujícího.. Což asi taky bylo.


Děkuju za to všechno, co si pro mě udělala i neudělala (i za to ucho :).. Pomohla si mi, ikdyž jsi o tom asi ani nevěděla. A změnila si mě čehož doufám sis ani nevšimla.

22.12 - Merry Christmas

28. února 2011 v 16:07 | Faith
Jop. Zase jsem změnila své jméno. No, když to svý pravý nemůžu.. Faith - nebo-li víra, důvěra v nový začátek, v něco možná lepšího. Něco, co tu kdysi bylo ale už není.

Oblíbený:

15.listopadu = Vídeň - Wien

22. prosince 2010 v 21:15 | Faith
Je to krásný město :)
Táta jel do Rakouska, do Vídně kvůli vízum, aby pak mohl do Kanady. (jak já mu závidim..:P) Rodiče jsem ukecala, že mam fakt dobrý známky na to, že jsem v prváku, tak mi DOVOLILI jet! :) Jeden z nejkrásnějších dnů v tomhle roce, ale bylo to dost i namáhavý. 8 hodin jsme jeli do Vídně, ale cestou jsem se ještě stavili v Brně (další město, kde jsem v životě nebyla..:D*Jupíí*:) pro jednu ženskou. (překladatelku?)
Když jsme se procházeli těma uličkama napadlo mě, že je Vídeň hodně podobná Praze. Ale fakt hrozně. Dokuď jsem neviděla metro. Takový.. složitější než naše. O dost! To jsem čuměla. (nějak jsem předpokládala, že bude z nákých nevysvětlitelných důvodů hrozně jednoduchý) O_o
Oni maj bílý silnice. A mě to nejdřív nedošlo a myslela jsem si, že auta normálně jezdí po až podezřele velkejch chodnícíh.. Já jsem fakt pako :D 
Ale jinak jsem zjistila tri poznatky o Vidni.
První. Je divná. (protože mi připadá hrozně jako Praha) Jenže Vídeň je několika násobně větší než Prag.
Druhá. Je krásná, tim že je tak pro mě hezká :)
Třetí. Chtěla bych se tam vrátit. Ale myslim, že to během nákých pár let neuskuteční :(

Intr

4. prosince 2010 v 21:17 | Faith
Možná by neuškodilo kdybych napsala, o tom jak to vypadá u nás na intru. Také možná uškodilo, ale.. musím se vypsat.

První dojmy z intru? Rozhodně Ooo. Čuměla jsem, nebylo to hezký, jak jsem čekala. Ale taky ne nijak tragický, prostě normálka. Ale když jedete někam, kde budete žít (možná žít..) 4 roky, tak se celkem bojíte. Kdo by se nebál. Držela jsem ruku svý ségry, když jsme se autem proplétali uličkama Prahy a skoro jsem nedejchala..
Těch lidí (oprava, těch HOLEK!) tam bylo dost. Docela zmatek. Když jsem se dostala na pokoj, tak jsem viděla 5 postelí, myslela jsem, že omdlim. Né, protože by nás bylo pět, ale bála jsem se. Bála jsem se všeho. Co když to nezvládnu? Chci.. né domů, chci někam, kde bych to mohla nazývat domov, někam kde je klid. (ten mě ale čeká pravděpodobně až po smrti) Holky přišli.
Zdrhééééj!! To jsem si myslela, chtěla jsem pryč. Ale holky byly v poho, moc jsme spolu nemluvili, protože jsme se neznali, a taky jsme se trochu styděli. Všichni jsme žhavili mobily a esmeskovali jako o život, jako kdyby nám to aspoň trochu pomohlo. Trvalo to ještě dlouho než jsme přestali vybíjet svoje chudáčky mobily nadměrným používáním. Když jsme přestali všimli jsme si toho, jaké vlastně jsme. Každá totálně jiná. "A do prdele, to tady nikdo neni jako já? Někdo trochu normální?" Vsadim se, že jsem nebyla jediná, kdo si to MYSLEL.
A moje první dojmy?
Bee mi připadala jako něco nemluvícího, asi (netvrdila jsem někdy, že jsem občas povrchní? Někdy?) jsme byly jediný dvě nějak hezký. Z pokoje, takže jsem jí ze začátku brala jako konkurenci. Shock byla rychlá, děsná a ta, já jsem tady na chvíli. Nic moc hezká. Scream jsem moc neregistrovala, ale vim, že na mě hodně čuměla. To jsem ještě nevěděla, že ji přitahujou oba světy. Konkurence? To těžko... Já se asi fakt nikdy nezměnim. Škoda. O Barr jsem si myslela, že je ségra s Scream. Nejsou si podobný, to fakt ani trochu. Jenže přišli spolu, a tak jsme s Bee usoudili, že jsou ségry. (určitě adoptovaný)
A dnes? Změnilo se všechno, co jsem si o nich myslela. Né nadarmo se řiká, že první dojem je vždycky nesprávný.
Bee neni tak tichá, ale je to šprtka. Nikam moc nechodí, když chcem jít kalit, tak prostě nejde. Nechápu její styl života, nechápu jak může dělat některý blbosti a přitom doufat, že... Já to tady psát nebudu ale myslim si svý. (a to jako vždycky neni nejhezčí)
Barr je asi nejvíc v poho. A taky se s ní nejvíc bavim, mam jí fakt ráda, svým způsobem. Dokonce mi ukázala věci, o kterých jsem si myslela, že by mě nikdy nemohli bavit..
Scream je skládačka. Abyste jí pochopili musíte si dávat dohromady různý věci, používat i logiku. Nemá jednoduchou osobnost. A schovává se. Schovává jaká doopravdy je. Za tou maskou smíchu tečou slzy, jenže ona si to pojistila, takže je nikdo nevidí, že ji nikdo neslyší, že jí nikdo nemá rád. Myslim, že ostatní to asi neprokoukli. Myslí, že když jí budou řikat COKOLIV, takže jí to nebude bolet, jenže.. bolí.
A Shock, je prostě šok. Mluví nahlas. (to je úžasný, když je 11 hodin a vy třeba chcete jít spát, páč píšete zejtra písemku)

Jsme narozený a proto asi vinný.
Jsme narozený, uzamknutý ve svým bytí.

27. listopadu a nová škola (trochu opožděný článek :)

27. listopadu 2010 v 18:41 | just Sunny
..

Rozvrh ve škole je zabijáckej, v některý dny máme do 6 nebo do 5! :( Jasný, nečekala jsem naivně, že budu mít každej den do 2 ale.. chci zpátky základku. :) Chybí mi naše přísná třídní (a hrozně moc bych ji teď chtěla vidět..), chybí mi to chození do školy s Idealistkou, chybí mi ty blbý schody (kterejch bylo snad 100) do druhýho patra, kde jsme měli třídu. Chybí mi toho dost. Chybí mi pár lidí ze třídy.. Ale nechybí mi ten život, co jsem tady vedla.
Škola je hodně velká, je tady asi 800 studentů, 155 učitelů (já jich tady znam asi max. 7..) a vůbec nemam tušení, jak se kdo jmenuje. A hodně učeben. Ale líbí se mi. :) Aspoň to..
Naše třída neni moc jako jiný. (jak jsem si všimla) Uff, díky kdokoliv! V naší třídě nejsou barbínky, ani přehnaně nafoukaný lidi. A nějak se mi ty lidi tady líbí mnohem víc než na základce.
Protože jsem na nový škole a nutně potřebuju nový trapasy, tak jsem si je asi už první měsíc "obstarala". Jednoho fakt pěknýho kluka (třeťáka) jsem vyfotila. Nic moc, že? Až na to, že jsem stála metr od něj a měla zapnutej blesk. Ou. On to viděl. Dál snad nepokračovat. :D A vždycky, když se on přiblíží, tak ze sebe vykváknu pokaždý něco hrozně "smysluplnýho" jako nooo, eee, uuu cooo atd.. :D
Krom toho jsem taky začala chodit na basket. Na zápasy. V životě jsem nemyslela, že by mě to MOHLO bavit a ono překvapivě BAVÍ. Víte, já zas tak zapálená do sportu nikdy moc nebyla, kvůli rodinné neohrabanosti, ta se u nás fakt dědí. Ale nebudu řikat, že je tam jeden kluk, kterej tam chodí dost často, protože ten s tim nemá vůbec nic společnýho. :D
A na intru si pravděpodobně můžu zabalit kufry. Aspoň kdybych se vsadila, jak dlouho tam vydržim.. Mohla bych mít prachy. Je nás pět (!!!) na pokoji. A oni si myslí, že pět lidí pohromadě (a v našem případě pět holek) vydrží mít ZAVŘENOU držku. To se spletli. Tak jsme něco jako v "podmínce před podmínkou". Vše jenom kvůli tomu, že po večerech nejsme tak uplně zticha. No dobrá, občas jsme až moc hlasitý, ale co čekali? Pět dobře vychovaných dívenek, co budou chodit spát v 8hodin a nebudu pokud možno vůbec mluvit a budou se poslušně chovat ke .. všem? To se trochu přepočítali. Ale jestli mi skutečně daj podmínku, tak mě rodiče zabijou. A to myslim vážně. Vezmou mě zpátky k nám do Městečka. Nechci se vrátit. NECHCI. Cokoliv, jen to ne..
A musím všem vymyslet přezdívky.. To bude úkol. :D
P.S. Já si myslela, že když budu v hlavním městě naší maličkaté země, tak tady bude spousta šíleně vypadajících lidí.. A ono nic moc. Vidím na ulici několikrát pár zajímavě oblečených lidí, ale neni to vůbec, tak častý jak jsem si myslela. :( Škoda :(..
Mějte se tak, aby jste se cítili volní :)

28. ledna Rekapitulace. Maturák (Maturiťák pro mě prosím) Sbalení (spíš Zbalení, jako vánoční dárek) Škola Volá po Vysvědčení

28. ledna 2010 v 14:22 | Edie


Spěch. Prostě málo času.
Tenhle měsíc jsem se ségrou řešila
její maturák (kterej už proběhl a byl fakt Fantastickej, ale protože jsem si musela strkat do bot toaleťák, jelikož jsem neodhadla velikost a pak následně i kapesníčky plus neustálý vyměňování bot s mámou a Idealistkou se rovná babča, co povídá druhý, že si poprvý v životě koupila tangáče. A že se jí až nechutně zařezávaj do zadku..:D)
a pak výběr svý školy (chci do Prahy! Už jsem tam s tátou byla a i on musel uznat, že je fakt dobrá, a nejlepší je, že je v centru, ale to s tím samozřejmě nemá nic společnýho..:D I když kdybych tam byla musela bych bejt na intru s jeptiškama..Ale stejně tam hrozně chci :)
jednoho kluka (prej jsem se mu líbila na Silvestru, tak se mě pokouší svými zajímavými způsoby sbalit:D)
A taky jsem si musela vylepšit svůj průměr a zabrat, tak jako nikdy předtim. A jo dopadlo to celkem dobře, ale..do dubna budu nervozní a nebudu moct klidně spát.

A přemýšlela jsem..o tom, že když někoho znáte hodně dlouhou dobu (dejme tomu devět let) a on se pak následně změní. Vy (vlastně my..) tu změnu přijmout nedokážeme..Pořád ho bereme jako toho starýho, i když už je to dávná minulost..Ale proč? Proč nemůžeme začít od znova, když se nám prostě chce?

A abych si udržela přehled o filmech, tak jsem zkoukla Fame (sláva). Ehm, ehm.. znam lepší filmy. Ale ty taneční scény byly vážně hustý (a povedený)..:] Nechápu proč je tam tolik (ne)sympatických postav (je jich deset). A Avatar.. hodně lidí tvrdí, že má moc jednoduchej, prostej příběh a je to pravda, ale oni si neuvědomují, že když se na Avatara díváte, tak sotva dokážete pochytit nějakej složitej, zamotanej příběh a zároveň to krásný okolí, ten les atd.
Keith. Nádhernej romantickej příběh. Já je moc nemusím, ale tenhle je vážně krásně zdařilej.

Bájos Enchiladas

Be Childish, Be Irresponsible, Be Disrepectful, Be Everything This Society Hates = Buďte dětinský, buďte nezodpovědný, buďte neuctivý, buďte všechno, co tahle společnost nenávidí.

4. ledna 2010 v 15:21 | Edie
Ten nadpis by mohl bejt dobrý novoroční předsevzetí.

Silvestr byl jednim slovem...ÚŽASNEJ. Vážně, myslim, že to byl nejlepší Silvestr, co jsem zažila. Poznala jsem hodně novejch lidí, udělala dojem na jednoho kluka a neskončila na zemi. Skvělý!:D
Ještě ve středu jsem vůbec netušila s kym pudu, kde budu, a tak. Dohodla jsem s Idealistkou (já vážně nevim proč ale většinu akcí jsem s ní..)a ona řekla svý kámošce a bum bum. Prostě najednou jsem stála asi mezi dvaceti lidma (a Jenom dva kluci a zbytek samí holky), z nichž jsem znala jenom dvě (nebo čtyři?). Ale to vůbec navadilo, právě naopak. Šli jsem dolu na náměstí, kde nikdo nebyl, tak šli ještě víc dolu ;) a tam zapalovaly petardy, pak jsme šli ještě víc dolu xD, tam jsme asi půl hoďky čekali, kecali, zpívali, pili, a pak jsme šli nahoru na náměstí, kde už konečně byli lidi...a pak už to bylo rychlý =D.
Lidi byly skvělý a já jsem ráda, že jsem je poznala.^^
Jen teď už hledam fotky (přemýšlim o tom, že bych je sem možná dala..kdoví=) ale sakra nikdo je snad nemá :]
Je to krásný, bejt zas šťastná.

Dneska je pátýho prosince. Takže citát, Kráva a Novej Měsíc.

5. prosince 2009 v 20:36 | Edie
V pondělí jsme ve škole viděli film o ženský, která přežila holocaust židů. Bylo to takový smutný, když jsme viděli, jak tam jsou ty neskutečně vychrtlý těla naházený na sobě, jak je tahaj ze silnic.. Ale jednu věc, kterou ta ženská řekla mě překvapila. Protože je to velká pravda ale já jsem si to nikdy neuvědomila. Až teď.
"Lidi maj odvahu si vzít svůj život ale nemaj vůli si ho zachránit."

Je to pěkná podělávka. Kráva s velkym K. Největší blbka, co jste kdy mohli potkat. Největší z těch Nejkurevštějších. A přesto se s ní bavim. V naší třídě totiž je málo lidí, a tak se musíme bavit s některejma lidma jenom protože si nemůžeme vybrat. Ale jedna věc, se kterou mě neustále sere je že..O nich musí neustále mlít. Povídam tady o takzvaný elitě, oblíbenejch prostě o lidech, o kterejch se ve vašem městě, na škole,.. mluví. Nijak by mi to nevadilo, kdyby o nich Hihi nemluvila POŘÁD. A to od ní neslyšíš nic jinýho než 'a znáš přece' nebo 'a víš kdo, ne'. Jasný, já znám všechny lidi. Na týhle planetě. A dokonce si pamatuju jejich jména.
Trochu dál od Hihi, už jenom fakt, že o ní píšu je deprimující. Co třeba k Idealistce, která chce jet taky do Prahy na Novej Měsíc. A chce abych jela s ní a s její tetou, která je ale úchyl na sudý čísla takže by někoho ještě vzala. Musim si pořád opakovat "Co na tom hnusnym, akorát dobře nasvícenym, vyretušovanym, bílym, chlupatym a vousatym Pattinsonovi viděj?!" Idealistka sama prohlašuje, že je ošklivej ale jestli o něm tajně nesní, když jde 'hajat', tak jsem králík. A nebo veverka. Mě ten film zajímal jenom, protože ta ele Belle Isabele je trochu..trhlá (chtěla jsem říct postižená ale to by se sem nehodilo..=D). Připomíná mi jednu spolužačku, tak mě zajímalo jestli se i chovaj stejně..Uznávám, že je to hrozná výmluva..:D..nemužu popírat, že hezkej Taylor nebo nějakej boy z upíři rodinky (kromě chlupatáho Pattyho)neni tak uplně k zahození..xD
Prostě tyhle Dny miluju. Nic se neřeší, nic převratnýho se neděje. A to jsem právě potřebovala.

Zejtra je Mikuláš (vlastně oprava: dneska je Mikuláš ale zejtra je to oficiální;). A já se najednou bojim. Ale čeho? (btw. né Mikuláše ale něčeho jinýho). Možná toho, že ty Vánoce jsou až moc blízko. Celej rok čekáš až něco přijde, a když je to tady, tak tě sere, že to tak rychle uběhlo.

P.S. Pro větší pocit anonymity, jsem dala svým (hlavním..nevim jak jinak je mam nazvat) kamarádkám přezdívky jako Hihi, Idealistka, Ta Jediná, Aktivistka a Utěrka.

xxx Edie

"..co dříve se věčné zdálo, teď končí ve výčitkách.."

14. listopadu 2009 v 19:15 | Edie
Děje se toho hodně. Už se v tom začínam ztrácet. Ale bylo by naivní si myslet, že všechno musí zůstat pořád při starym, když všechno jednou musí skončit. Bože, já jsem fakt blbá..:D

Znáte to. Každej to zná. Skupinky přátel se neustále mění, rozcházejí a dávají dohromady. Jako my ale až na to poslední slovo.
Dřív jsme byli taková dobrá parta. Chodili jsme spolu ven a nikdy nebyla nuda. Ale potom jsme si každá (teda skoro) našli svý lidi a postupně jsme spolu už moc nebavili. A teď? Naše takzvaný přátelstvý, ta naše "milovaná" partička se už dávno rozpadla a už se jenom navzájem serem nebo předstíráme, že se nic nestalo. Už si prostě nemáme vůbec co říct. Možná, tak něco o škole, nákejch pár keců a už nic. Už to neni jako dřív, kdy jsme se furt smáli. Už to odešlo. Překvapivě mi to ale ani moc nevadí, stejně to jednou muselo skončit. Když ale vidim, že nás pár stojí u jednoho stolu a prostě na sebe čumíme, tak je to deprimující. Kde sou sakra ty holky, co se furt smáli? Co při sobě drželi a ostatní nepodráželi jako teď?

Nebo..
..když jdete na disco, tak vás neustále otravuje váš novej objevenej kámoš (a rozhodně to neni váš typ). Co svym chováním ukazuje, že to kámošení neni to nej. Že by přece bylo lepší i něco jinýho. A vy neustále chodíte na záchod jenom, když se k vám přiblíží s tim, že s váma chce tancovat. A když k vám přijde kámoška, co má uplně stejne problém, tak se tomu smějete na záchodech, zatímco ty venku si myslí, že máte snad zácpu ;)

A..
Šílených rodičů není nikdy dost. Zvlášť takových, co si snad myslí, že nepujdete na intr, když budete mít novej pokoj. Novej život nebo novej pokoj...Hm to si budu dlouho rozmejšlet..

Mějte se krásně :D (jsem až neobvykle šťastná:).

Jen málo lidí, udělá takovej..

8. října 2009 v 8:20 | Edie
..dojem jako já, když jsem se dozvěděla, že mě kámoška, do který bych to neřekla pomlouvá a zároveň i celá třída. Lidi maj v povaze pomlouvat. Každej pomlouvá. Někdo víc, někdo míň. Nejlepší je na takový lidi se vysrat a neřešit je. Ale já až moc věcí řešim. A řešim i pomlouvání. Bohužel. Ale dalo mi to jednu lekci do života.

..tolik kravin jako já. Včera mi totiž bylo špatně a měla jsem průjem (fakt nepěkná věc..) a tak jsem to řekla učitelce, která si myslí, že pokaždý když chybim, tak neustále simuluju. Vůbec by jí nenapadlo, že bych mohla bejt fakt někdy nemocná (je to vážně neuvěřitelná věc..). Samozřejmě mi to nevěřila ale stejně zavolala tátovi (jednoduše řečeno, protože před tím se mě ptala jaký je jeho číslo a já ho zapomněla a neměla u sebe mobil, tak ona musela k řediteli, který ho má). A na chvíli mě posadila v kabinetě ájiny. Tam měla kecy moje druhá učitelka a další se přidávala, že jestli to neni kvuli tomu, že jsem neodevzdala projekt..Samozřejmě člověk má pokaždý průjem, když něco neodevzdá. No a já udělala hroznou věc. A vlastně ani nevim proč přesně. Ale začala jsem brečet. Možná to bylo tim, že mi řikali, že si jenom vymejšlim, že to nic neni,...
Nakonec jsem se dostala domů. Pozdějc jsem zjistila, že mě ve třídě hezky pomlouvaj, že jenom simuluju, že mi vůbec nic neni. A nevěděla jsem, jestli mám dneska jít do školy nebo ne. Naši mi řekli ať zůstanu doma (protože mam pořád žaludek jak na vodě). Ale kamarádka řekla, že mě budou ještě víc pomlouvat, že to jenom hraju, když nepůjdu do školy. Ale já tam nepůjdu. Tak, co. Buď budu to řešit nebo ne? ....Myslim, že asi nebudu. Snad.

Nemám rád petržel, nerad ji vidím, nikdy si ji nekupuji, ani ji nejím. Ale nepomlouvám ji, nevymýšlím si na ni.

Už to tak je

11. září 2009 v 19:58 | Edie
Pořád jsem v relativní pohodě a pořád nevim proč to tak je. Totiž škola je těžká, budem psát písemky a nic dobrýho se nekoná. A ten zbytek..nestojí za moc:). A stejně jsem v pohodě divný, co? Taky jsem si všimla jak se holky docela změnili..

H - pomlouvá všechno, co se hejbe, furt si myslí jak je krásná a vzhledem k tomu, že dřív byla blondýna a teď chtěla bejt černá ale vyšlo jí to modro-zelený a dokonce i fialový (fakt nechápu, co všechno na tu hlavu napatlala), tak je vážně hrozně krásná:D. Navíc jí pěkně sere to, že jsem blond já (a to se mi hodně líbí:), když ona to má fialovo-modrý..Nemam jí ráda a pochybuju, že ona mě ale bavíme se spolu prostě už z hecu.. Dřív jsem jí měla ráda ale po těch letech..to už nejde.
P - docela přitvrdila. Vždycky byla (a bude) největší šprtna naší třídy ale teď začíná bejt docela drsná. A taky chce (stejně jako já) piercing do nosu. Jenže já ho mít kvůli svý blbý doktorce nemůžu, tak ona hned, že ho teda bude mít ona. Hm..pěkný ale kdyby nám tohle neřikala už asi půl roku možná bych jí to ještě baštila. Jestli si ho fakt nechá udělat, tak budu čumět.
N - znam jí už od první a taky jí už od první nesnášim a zároveň mám ráda. Obě jsme vyrostli a myslim, že by nás tehdy nikdy nenapadlo jak skončíme. Zvlášť, když jsme každá řikala, že nikdy nebudeme kouřit nebo pít. Jo myslim, že kdyby jsme věděli jak to dopadne, tak bysme dost čuměli. V jednu dobu (asi tak 5 třída) mě psychicky dost ničila (jinými slovy šikana). Je ale fakt, že s ní vycházim nejlíp ze všech. Náš vztah se prostě pořád vyvíjí.
A další psát nebudu, páč to by bylo na dlouho..Tyhle tří (možná bych mohla ještě jednu přidat ale zas..byl by to zatraceněj dlouhej článek) jsou teď asi nejdůležitější..
Nesnášim (to je možná silný slovo..jednou to s nima jde někdy se zas hrozně hádáme) je ale na druhou stranu se mi po nich bude stejskat, taky totiž máme svý dobrý chvíle, kdy se furt smějem. Zajímá mě jaká asi budu za pár let? Už teď jsem si prošla pořádnou změnou a další bych teda už fakt nechtěla. Ale vždycky, když jsem něco nechtěla, tak jsem to dostala..Kurva jak já tenhle život nenávidim a zároveň miluju..
Už taky začínám vymejšlet, co na vánoce. Já fakt nevim, co bych měla chtít kromě oblečení. Možná mobil ale muj je pořád dobrej. A proč nad tim přemejšlim už teď? Protože se to rychle blíží a když jsem ani nebyla schopná vymyslet si dárek k narozkám (a měla jsem na to půl roku), tak už vidim jak vymejšlim dalších dvacet..:D.

Neříkej, že nejsi krásný, protože každej je krásnej.

Fakt nemam ráda školu

2. září 2009 v 18:33 | Edie
To ranní vstávání mě snad už teď zabije. Nesnášim ho. A škola? To samí. Některý ty lidi tam jdou, některý ne. Vůbec nevim co mam dělat. Učitelka začala s tim, že už určitě všichni víme na jakou školu pudem. A já čuměla. Já to sakra nevim! Protože jsme v devítce, tak to ale máme vědět. Asi pudu na kosmetičku. Nevim, co jinýho by mě mohlo bavit. Ale musela bych do jinýho města (já bych chtěla nejlíp do Prahy). A to je ten problém. Kámošky ještě před prázdninama řikali 'No jo, my taky pudem někam do jinýho města' ale jakto tak vypadá budu jediná, která fakt odejde. V jednu chvíli si řikam, že to bude dobrý, že konečně nebudu u rodičů (byla bych na intru). Ale zas pak nevim jaký to bude. Bude to novej začátek. A co když začnu špatně..? Když začínáte od znova je dobrý, že si můžete vybrat jak vás lidi budou brát (to by se mi hodilo) ale může to dopadnout špatně a to je to čeho se bojim.

Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje.

Konečně...

19. srpna 2009 v 0:05 | Edie
..jsem po nějakym čase šťastná. Jenže ne na dlouho. Rodiče už prudí se školou a já se loučim se svym spaním do 2. Počítam s tim, že až začně škola budu sem přidávat víc článků (teda snad:). Už teď vim, že novej školní rok bude dost hustej.. A v tom špatnym smyslu. Kámošku šikanuje její kámoška a další se zas pohádali a ted spolu nemluví. A já si už budu muset vybrat kam pudu (a to vůbec netušim..).

Mám ráda všechny lidi. I ty, kteří nemají rádi mě.
Saganová Francoise
 
 

Reklama