Díky za to, že tě znám!

9. dubna 2011 v 19:45 | Faith |  Mé dny


Neni lehký to napsat ale.. Vlastně NEJSI jediná osoba, kterou jsem si v nový škole - v novym prostředí, intr atd.- oblíbila ale jsi JEDINÁ, kdo je tak.. inspirující. Kvůli tobě znovu píšu svůj blog, na kterej jsem předtim (ikdyž já si myslim, že jsem na něj vždycky i v době svého největšího psaní, kdy mě ještě tak nějak zajímaly komentáře a oblíbenost srala) moc nemyslela. Lež. Tak jo, myslela ale nechtěla ho rozject. Ale vzhledem k tomu, že moje máti mi projíždí věci jako fízláckej pes, tak mi nic jinýho nezbejvá..
Malý emo - první, co mě napadlo, když jsem tě viděla :). Ale víš ty si fakt hodně malá... :D Za ten pul rok, co vedle tebe sedim si mě fascinovala.. a svým způsobem měnila.. Přece jenom kvůli tobě jsem se vrátila ke svým hudebním kořenům a objevila nový.. Díky tobě jsem si připadala..hm asi to slovo zní: líp. Když jsme se dohodli na tom, že si každá (no podle tebe spíš nikdy nedohodli :D) řikat něco za něco, tak tím si mi dost pomáhala. Já si uvědomila, že moje problémy v porovnáni s tvými jsou minimální ale byla jsem ráda, že jsem to někomu mohla říct. A když si mi dvakrát (ano, já to počítam :D) řekla, že mě máš fakt ráda, tak jsem na sobě nedala znát, jak moc velký je to pro mě překvapení. Nečekala jsem to ikdyž jsem se o to snažila. Jako u všech. Ale to ty víš :)

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Ty si patřila me zi ty jež jsem obdivovala, ctila a měla soucit. Obdivovala za to, jak ses dokázala s tím vším vyrovnat. Já nevím, co bych dělala na tvém místě.. Možná je to špatně, když to sem budu psát ale možná..jsem to já. Kdyby se mi zabil strejda na svátek asi bych to nevydejchala. Ani kdyby mi umřel přítel. Ani kdyby mě táta mlátil. Nevím jaká bych byla ale asi ne taková jako ty. Horší ale jen těžko říct JAK. Obdiv k tobě za tvé názory, které né každý má. Za tvou povahu :)
Ctila, protože si ve mě vždy vyvolávala takový zvláštní respekt, který se asi nedá pořádně popsat ale já ho cítila.. A ten soucit.. je na dlouho.
Byla jsem dost naštvaná, když jsem viděla, jak nám matikář vysvětluje novou látku a ty si na to srala. Byla a je to tvá věc, co budeš dělat. Ale já chtěla aby ses snažila. Aby si prolezla. Aby si to nezvdávala, ikdyž to třeba nešlo. A ty by si teď řekla: "Neřeš mě, nic o mě nevíš." - možná pravda ale víš já se vždycky starala. Přišla si mi i možná neprávem slabá. Co mi víme, co se komu v naší třídě stalo v životě, a co když to ten člověk pořád nezvdával? Co když já měla pocit, že to všechno pro tebe je jen přežívání? Něco hrozně obtěžujícího.. Což asi taky bylo.


Děkuju za to všechno, co si pro mě udělala i neudělala (i za to ucho :).. Pomohla si mi, ikdyž jsi o tom asi ani nevěděla. A změnila si mě čehož doufám sis ani nevšimla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama