TAHLE MORÁLKA, TENHLE SVĚT, TOHLE OBDOBÍ, TYHLE OSUDY. NO NESERTE MĚ S TIM

10. února 2010 v 15:43 | Edie |  Tvrdá realita
Lidé jdou po náměstí, nezastavují se, taky proč. Proti jedné ženě s červenými vlasy a taškami, jde nějaká holka. Delší blond vlasy s do nebe volajícíma odrostama, šedá bunda a černý kalhoty. Nijak zajímá. Prostě jako ostatní. Lidé jí míjejí, ale nedívají se na ní. Nedívají se na nikoho. Zaměstnáni vlastními problémy nebo snad je to strach z pohledu do jiných očí. Očí, které vás tak krutě odsoudí už při prvních vteřinách. Míjejí se..Sklopené oči k zemi, která je nehodnotí, nepohrdá jimi, zem, která nic neřiká. Ta holka se na ně ovšem dívá. Díva se do jejich obličejů, vyhledává jejich oči. Proč se na ně tak dívá? Jde přímo proti nim a oni jí uhýbají, tomu nehezkému úsměvu. Nezastavují se, ale jsou překvapeni. Tmavé oči, které se jim zabodávají do srdce, ukazují, že ne všechno je, tak krásný jako to, co vám budou řikat, ti kteří vás mají aspoň trochu rádi. Možná jí vadí, jejich nesmyslný názor, že se musí odsoudit vše, co člověk nezná, že se musí pomluvit každý, kterého nechápou, že se musí litovat, tak dlouho, jak je tenhle rok dlouhý, že to, co napíšou do bulvárů je naprosto pravdivý, že jsou jako beránci na porážku, že sami za sebe nebojují, že jen přežívají a doufají v naději blízkých lepších změn, že ta ztráta milovaných osob, hned přebolí jako zpívá ten slovenskej zpěvák, že naprostá lhostejnost, k těm co je milují je normální, že strach vyjít ze své ulity, vyřvat se z toho je velmi špatný, to se přece nedělá.. všichni si budou stěžovat dál a nikdo s tim nic neudělá, protože..od toho jsou tu jiní, že? Tolik názorů, tolik stěžování, bezmoci..
Klap klap, jde dál. Podpatky těch kozaček dávají světu vědět o tom, že tady je.
Na schodech, po kterých stoupá se objeví nějaký kluk. Na chvilku se jí podívá do očí, ale pak je hned sklopí. Že by se za sebe styděl? Že byl měl důvod? Že to velké, hodně vytahané oblečení nosí, aby zakryl svoje tělo, který ho asi štve..?

Stěžujeme si, litujeme se, snažíme se vyhrabat z těch sraček, do kterejch jsme se dostali, ale..co když nemáme tu potřebnou silnou vůli, která je k vidění, především v amerických filmech (jejich elán mě vždycky překvapoval) ? Třeba ani nechceme vědět, jak se na to ve skutečnosti ostatní dívají. Protože, kdo vám doopravdy řekne pravdu? Kdo?..řekne svůj pravý názor do vašeho obličeje?

Vyjebanost. Ať je to feťák, kterého lidi odsuzují, zakládají skupiny na FB, že je nesnáší, že by je měli pozabíjet nebo třeba holka, která odmítá fakt, že je anorektička. Nebo spoustu dalších lidí s různými příběhy.

Každej prej máme svůj osud. Kecy v kleci. Každej věří něčemu jinýmu. Můžete lhát, můžete si všechno přikrášlit, ale už to nebude skutečnost. Jen lhaní. Všichni lžeme. At' si kdo chce řiká, co chce. Tak každej tohle děláme...[Se lží projdeš celý svět, jenže už se nemůžeš vrátit zpátky. Anonym]

Nechceme stereotyp, ale stejně nás jednou sváže. Dřív nebo později. Jde tomu vůbec uniknout? Kam utýct, když vám to vaše hrdost nedovolí? Holka jde dál ulicí, zaměstnána myšlenkami, které nechápe, ale doufá, že se jednou najde někdo, kdo jí odpoví. Kdo jí dá všechny odpovědi. Kdo pomůže. Všem těm ztraceným, kteří svou cestu ještě nenašli. Mezi něž patří i ona.

Jde dál..Nic není vyřešený. Nic neni dokonalý. Nic se nestalo. Ale stejně se cejtí líp. Možná, protože je někdy dobrý si to všechno v hlavě projít. Zamyslet se nad vším. Nezlepšíte nic, ale budete se cejtit líp.
 


Komentáře

1 Zvejkaczqa* | Web | 14. února 2010 v 10:28 | Reagovat

Svět je prostě takový, zlý, a lidé? Každý člověk si jde radši vlastní cestou, a nezajímá se o osudy jiných lidí, kteří na něj můžou vyzařovat jakkýkoliv pohled...pomoci, strachu... či cokoliv jiného. V tomhle je právě město dobré, každý si jede tu "svou cestu" nikdo se o něj nestará.. může si ležet na ulici, na lavičce, a lidi se o něho nezajímají, prostě je jim fuck... a proto chci bydlet ve městě, ve velkém městě,... vesnice je prostě klidná...až moc klidná...a když už tu žiješ tolik let, tak tě ten klid prostě začně nehorázně rušit!;)

2 zuzu | Web | 15. února 2010 v 17:33 | Reagovat

stejně je to bez odpovědi. Prostě žít a čekat co ti život přinese, jaké místo v životě si nakonec najdeš.:)

3 Rosalie | Web | 17. února 2010 v 10:28 | Reagovat

svět..někdy mi přijde sobecký, špatný. Ale co když svět je ve skutečnosti nádherný, ale lidé ho činí zlým..
Mám pocit, že lidé, kteří se na náš pochmurnej svět vrhali světlo odcházejí. Někdo je zkrátka vytrhne z našeho života a zase zbyde jen černo...

4 Smory | Web | 20. února 2010 v 22:51 | Reagovat

Svět mě taky často sere! Není fér!Vůbec..Ale je aspoň trochu fér.Před smrtí..Smrt neí fér! Ta ení nic.Jak jí můžeme popsat když jsme jí nikdy nezažili?..NO nic zajela jsem opět uplně jinam :D Ano, přiznávám se taky lžu.Ale mám poté nečistě svědomí..)

Ale u mě je Spisovatelská soutež, věřím, že by ti to šlo, nemusíš umět psát povídky..Ale jde o to, vymyslet děj na určené téma:) Jde to každému.není to tak těžké:) Mooc by jsi mě potěšila !

5 padme | Web | 27. února 2010 v 10:29 | Reagovat

Občas, když mně přepadne taková zvláštní nálada, tak mám taky chut dívat se lidem do očí. Vždycky mě sklame, že ty lidi se na mně vůbec nepodívají..jako kdybych byla něco ošklivýho. Nebo jsou moc zabraní do sebe..nevím. Svět je divnej. Ale stereotyp nám umožní se nezbláznit. Potřebujeme vždycky nejaky ty "zajety koleje" je to jistota. Kdyby bylo víc lidí jako ty, kteří o světě přemýšlí, bylo by to všechno jednodušší.

6 padme | Web | 27. února 2010 v 10:30 | Reagovat

A od koho je ten song? docela pohodovej..

7 Annette | Web | 22. března 2010 v 22:52 | Reagovat

Krásně napsáno,donutilo mě to k zamyšlení..

8 Jane | Web | 20. září 2010 v 14:31 | Reagovat

Krásnej článek. fakt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama