Moje starší sestra

26. září 2009 v 19:55 | Edie |  Tvrdá realita
Říkali, že jsme si byli (a možná i pořád jsme) hodně podobný. Jako dvojčata. Tedy, alespoň vzhledově. Povahově jsme ale byly jiný.
Už od první třídy měla jedna nejmenovaná slečna dokonalý vysvědčení. Byla premiantkou. Žádné problémy s chováním. Učitelé se na ní nikdy nezlobili. Její dokonalé vysvědčení pokračovalo i na konec základky, takže i v devítce byla příkladnou žákyní. Ta slečna byla velmi zodpovědná. Rodiče se na ní mohli spolehnout, protože ona byla skoro příklad dokonalosti. Nebo alespoň jakéhosi snu, který má každý rodič. Rodiče s ní nikdy neměli nějaký vážný problém. Ona nebyla rozmazlená, pěkně poslouchala.
Ovšem její mladší sestra, která dřív vypadala jako její mladší vydání, byla zjevně jiná. Už od první třídy domů nosila pětky a nijak jí to netrápilo. Domácí úkoly obvykle ráno opisovala ve škole. Měla také velmi neobvyklé otázky, na které jí nikdo nemohl odpovědět. To je ale dost velká změna, vzhledem k její sestře. Rodiče v ní viděli rozmazlenýho, nezodpovědnýho, ne tolik nadanýho jako její starší sestra, řvoucího spratka. Když přešla na druhej stupen, tak jí všichni učitelé oslovovali jménem její starší sestry, protože si mysleli, že ona je stejná, né-li lepší než její sestra. Ovšem to se spletli. Ona neměla nadání své sestry. Tedy, aspoň ne co se týkalo školy. A protože byla, tak jiná než její sestra, tak si zapamatovali její jméno a už si ty dvě nepletli. Ale ta mladší vždycky tajně záviděla té starší. A potají brečela, když slyšela jak jí její rodina srovnává s její sestrou a jak ona jaksi nenaplňuje jejich očekávání. Bolelo jí to. Hodně.

Bejt celou dobu ve stínu svý starší sestry mě dost sralo. A to nehorázně. Proč mě lidi považovali za méně zodpovědnou? Jenom kvůli tomu, že jsem kašlala na učení? Že jsem nikdy nepovažovala školu jako životně důležitou věc? Že jsem jako malá uměla dobře nadávat?
Neměla jsem jí ráda. Její stín na mě vždycky dosáhl. Vždycky mě lidi považovali za její špatný 'dvojče'. Za její špatnou stránku. A ona mi dost často řiká 'Co z tebe vyroste?' A já 'Feťák..'. Vím, že jí to vadí a právě proto, to říkám.

Po těch letech je ona ale jediná osoba, kterou mam v naší rodině fakt ráda. Někdy mě sere ale přece jenom jsme ségry, to je normální. Ale ona..vždycky byla v pokoji, kterej máme společnej, když jsem to potřebovala nebo ne. Celou dobu jsem vlastně byla s ní. V jednom pokoji už od narození. Skoro každou noc..Ona byla první člověk, kterýho jsem nenáviděla a pak měla ráda. Ale nikdy mě nepustí bejt její pravej opak.
 


Komentáře

1 101% Cocotte | Web | 26. září 2009 v 21:25 | Reagovat

Nevím, co napsat. Jistě to nemáš jednoduché...  Možná ti rozumím.
Já mám o dvanáct let starší ségru, která je, dalo by se říct, barbie. Nebo minimálně dost jiná, než já - Já=hlučnej metalista bez sebevědomí, kterej vypadá jako metalita (:D), chová se jak satanista a je věřící v Boha a další sra*ky. Ona je barbie, co poslouchá pop a poprock, hrozně jí vadí, jaká jsem. A všichni vždy předpokládali, že budu stejná. A se známkama? To zas tak horký není, ona na gympl nešla, já se tam dostala (I když mni to dalo práci, protože jsem přijímačky posrala... Ale den předtím jsem se opila a pak předávkovala Ibalginem a navíc tam jen tak seděla jak pecka, tak co); ona měla v pátý třídě trojku a já samý jedničky (Krom tělocviku). Ale i tak je to rasismus. Ten starší musí jít příkladem mladšímu. Do prdele s tím...

2 * Happy *CuTe* ^_^ | Web | 27. září 2009 v 11:25 | Reagovat

Ahojky, bavi te GFX ? :-)
Jestli ano tak u me se muzes prihlasit do VGS :-)

3 Angel | Web | 27. září 2009 v 12:23 | Reagovat

tohle mi přijde takové .. časté .. jsem jedináček a tohle v takové míře neznám .. ale .. vlastně mám sourozence, nevlastní a jeden z nich u nás nedávno víc jak půl roku žil... když pak po půl roce odcházel, byla jsem už ráda. beru to jako - vyzkoušela jsem si, jaké to je, mít sourozence. ale díky, já jsem ráda jedináček.
ale když tak občas slýchávám kamarádky jak vykládají o svých sestrách ... chtěla bych mít jen o tak tři roky starší sestru, se kterou bych si i rozumněla ... a když jsem zas byla mladší, přála jsem si mladšího sourozence, nejdřív sestřičku, později brášku ..
ale možná je to takhle lepší ..
rozkecala jsem se o sobě, promiň >.<
ale hlavně, že se máte rády a že jste tu pro sebe :)

4 Mar-yeah | Web | 28. září 2009 v 17:06 | Reagovat

Oprvdu nádherně píšeš ;) Já to neznám... Často mě srovnávali s bráchem, ale oba máme dobrý známky, jen já jsem výrazná a on byl takovej utáplej ;) Hlavní je stejně to, e máš sestru ráda ;) protože na ničem jiným nezáleží

5 Sušenka | Web | 30. září 2009 v 19:38 | Reagovat

Proč mám pocit, že jsme na tom podobně. "To holky v tvém věku.." Jak já tohle nesnáším. Ale má to i výhodu. Všichni říkají, že já jsem ta nejchytřejší z potomstva. ALe pak mi teda neleze do hlavy proč mi moje familie ani trochu nevěří. Ale to už je asi nákaza mezi rodiči..

6 janilla | Web | 30. září 2009 v 22:27 | Reagovat

Já mám naopak mladší sestru. Ona je slušnější, ona má lepší známky, jí mají radši...to mě ale tak nesere jako to, že když udělám něco "neslušnýho/nesprávnýho/..." tak mě napráská. Dřív sem před ní nemohla např. ani mluvit sprostě, protože by to hned "vykecala" našim :D (a jakože to párkrát udělala)...teď to dělá sama! Tomu se, ale říká nespravedlnost. Většinou to bývá, že ty mladší prosí ty starší sourozence aby je za tohleto a támhleto nenapráskali a aby je kryli, ne? Moje sestra je asi vyjímkou...

7 Angel | Web | 3. října 2009 v 20:39 | Reagovat

já nevím. na jednu stranu jsem neměla zas tak hezké dětství, z jedné stránky bych se nevrátila - neměla sem žádné přátele, pořád jsem se s kamarádkama hádala kvůli mé hádavé povaze, která mi přitěžuje vlastně i teď a domů jsem se skoro každý den vracívala s brekem. ale měla jsem rodinu, svěřovala jsem se mamce a vůbec jsem v nich měla velkou oporu. a ve školce mi bylo všecko uplně jedno, bylo mi jedno, že se se mnou nikdo nebaví, neřešila jsem to, měla jsem maminku a vatiho (tátu), brášku a jeho přítelkyni, kteří mě hlídali, když naši odešli, měla jsem občas toho druhého brášku, který čas od času přijel a to mi stačilo, oni mi ke štěstí stačili, ONI byli mí kamarádi .. a z téhle stránky bych se vrátit chtěla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama