11. dubna Lepší už to nebude

11. dubna 2011 v 21:36 | Faith |  Mé dny
aneb Co dělat, když máte určitý pocit, že je vše krásné ale ono to tak vůbec není. (a dát si "něco" na dobrou náladu NENÍ řešení)


Nevim, možná už to tady leží někde v nějakém zapomenutém článku ale chci piercing do nosu. A vzhledem k tomu, že nemam kdoví kolik peněz na píchnutí třeba v Hellu, tak si to necham píchnout od holek na intru. Chytré, že? (jo, to je ironie) A co má bejt.. No já vim, má rozumnější část, která vždy promluví, když ji nechci mi řiká, že jsem blbá, a že ještě budu mít infekci - ale přece jenom neříkaj mi všichni, že jsem jako dítě? Tak, když jsem tak ať dodržím svému "titulu" (nenapadlo mě jiný slovo) čest. Počkat řiká se vůbec čest? Eh, zase jsem se ztratila. Zase.
Mé problémy týkající se jednoho kluka (dále už jen "22") se nijak neřeší. Asi se zaměřim na toho druhýho (který ale neví, že vůbec žiju v tomhle vesmíru) a budu alespoň na chvíli myšlenkama jinde než u 22. (mimochodem.. to 22 je jeho určitá velikost :D)
Dnes jsme nezáživně byli s Danny na véčku, a jako vždy jsme si chvilku filozofovali a kouřili (a bohužel NEPILI..). Přemýšleli jsme o tom proč vlastně žijeme, jestli tohle všechno má nějaký hlubší smysl. A víte co? Ono nemá. Tak ať je to aspoň hustá jízda. Vždycky na véčku přemýšlíme o životě. Mohli bysme přestat, protože já si nehodlam jediný milovaný místo, v našem hlavním městě, kazit nějakejma kecama a pak se užírat, že to stejně NEZJISTÍME. A taky jsme si tam dali slib. Že náš život nebude jako životy těch lidí, co každé ráno běží jako fretky do práce a ve 2 už nadávaj, že chtěj domů. (a jsou závislý na kofeinu) NEBUDE TO TAK. SLIBUJU. (to svému internetovému deníčku - fuj, to je ale úchylný slovo)
O dějáku jsme se dívali na Občanský průkaz. Je to drsnej film. Já už ho sice viděla víkend předtim ale stejně.. Já bych v tý době žít nemohla. To už bych se radši odstřelila. Ale ne tohle. Jen né tohle.

Dávám ti spát. Se slibem.

 

Díky za to, že tě znám!

9. dubna 2011 v 19:45 | Faith |  Mé dny


Neni lehký to napsat ale.. Vlastně NEJSI jediná osoba, kterou jsem si v nový škole - v novym prostředí, intr atd.- oblíbila ale jsi JEDINÁ, kdo je tak.. inspirující. Kvůli tobě znovu píšu svůj blog, na kterej jsem předtim (ikdyž já si myslim, že jsem na něj vždycky i v době svého největšího psaní, kdy mě ještě tak nějak zajímaly komentáře a oblíbenost srala) moc nemyslela. Lež. Tak jo, myslela ale nechtěla ho rozject. Ale vzhledem k tomu, že moje máti mi projíždí věci jako fízláckej pes, tak mi nic jinýho nezbejvá..
Malý emo - první, co mě napadlo, když jsem tě viděla :). Ale víš ty si fakt hodně malá... :D Za ten pul rok, co vedle tebe sedim si mě fascinovala.. a svým způsobem měnila.. Přece jenom kvůli tobě jsem se vrátila ke svým hudebním kořenům a objevila nový.. Díky tobě jsem si připadala..hm asi to slovo zní: líp. Když jsme se dohodli na tom, že si každá (no podle tebe spíš nikdy nedohodli :D) řikat něco za něco, tak tím si mi dost pomáhala. Já si uvědomila, že moje problémy v porovnáni s tvými jsou minimální ale byla jsem ráda, že jsem to někomu mohla říct. A když si mi dvakrát (ano, já to počítam :D) řekla, že mě máš fakt ráda, tak jsem na sobě nedala znát, jak moc velký je to pro mě překvapení. Nečekala jsem to ikdyž jsem se o to snažila. Jako u všech. Ale to ty víš :)

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Ty si patřila me zi ty jež jsem obdivovala, ctila a měla soucit. Obdivovala za to, jak ses dokázala s tím vším vyrovnat. Já nevím, co bych dělala na tvém místě.. Možná je to špatně, když to sem budu psát ale možná..jsem to já. Kdyby se mi zabil strejda na svátek asi bych to nevydejchala. Ani kdyby mi umřel přítel. Ani kdyby mě táta mlátil. Nevím jaká bych byla ale asi ne taková jako ty. Horší ale jen těžko říct JAK. Obdiv k tobě za tvé názory, které né každý má. Za tvou povahu :)
Ctila, protože si ve mě vždy vyvolávala takový zvláštní respekt, který se asi nedá pořádně popsat ale já ho cítila.. A ten soucit.. je na dlouho.
Byla jsem dost naštvaná, když jsem viděla, jak nám matikář vysvětluje novou látku a ty si na to srala. Byla a je to tvá věc, co budeš dělat. Ale já chtěla aby ses snažila. Aby si prolezla. Aby si to nezvdávala, ikdyž to třeba nešlo. A ty by si teď řekla: "Neřeš mě, nic o mě nevíš." - možná pravda ale víš já se vždycky starala. Přišla si mi i možná neprávem slabá. Co mi víme, co se komu v naší třídě stalo v životě, a co když to ten člověk pořád nezvdával? Co když já měla pocit, že to všechno pro tebe je jen přežívání? Něco hrozně obtěžujícího.. Což asi taky bylo.


Děkuju za to všechno, co si pro mě udělala i neudělala (i za to ucho :).. Pomohla si mi, ikdyž jsi o tom asi ani nevěděla. A změnila si mě čehož doufám sis ani nevšimla.

Třináctka

4. března 2011 v 21:13 | Faith |  Můj výběr
Můžete bejt ve škole, v tý krutý škole plnejch dokonalejch holek, outsider. A to je vám 13. Máte staršího bráchu, přestože zrovna vy se cejtíte víc dospělejší. Máte kámošky, ale ty jsou stejně mimo jako vy. Můžete jim sice věřit, ale když nejsou oblíbený..A taky to můžete chtít všechno změnit.

Tracy, malá holka, co chce bejt oblíbená. Přes svý těžkopádný způsoby se nakonec dostane k Evie. Oblíbený, sexy holce. Stávaj se kámoškama a začínaj to roztáčet. Ve světe starších kluků, sexu, drog a řezání.

Tenhle film jsem si hodně oblíbila. Je to skutečněj příběh Nikki Reed (hraje Evie). Režisérka se s tim nepárala, a i když to bylo u Amíků přijímaný jako celkem kontroverzní film, neřekla bych, že takovej je. Ukazuje, kam můžeš spadnou, když si nedáš pozor. Když prostě chceš bejt oblíbenej u všech. A to prostě nejde. Vždycky se najde alespoň jeden člověk, co řekne, že tě nemá rád.

I když na csfd.cz to má jen 61% neni to špatnej film, právě naopak. Možná, že vám může přijít divný trochu uječený scény Tracy a její matky, ale to je asi jediná viditelná chyba :)
 


Edie Sedgwick

4. března 2011 v 21:12 | Faith |  Můj výběr
Tuhle ženu hrozně obdivuju. Stejně jako někdo má rád Marilyn Monroe, tak já Edie Sedgwick.
Narodila se 20. 4. 1943 a zemřela o 28 let později 16. 11. Její život byl tragédie..
Andy Warhol jí slíbil, že z ní udělá hvězdu. A splnil to. Stala se slavnou. Stala se ikonou. Jenže sláva není vždy taková jakou si představujem. Není to jenom zábava. Je to docela velká dřina. A ona skončila na úplném dně. Bez peněz, bez všeho. A konec na sebe nenechal čekat. Ale stejně si ji lidé dodnes připomínají. Jako múzu Andyho Warhola. Natočili podle jejího života film Warholka. Pamatuju si, že jsem viděla plakáty v kinech ale nějak se mi nechtělo jít.. Vážně nevím proč.
Ona je nebo spíš byla důvod mojí přezdívky. Kdysi.

Další články


Kam dál